Osvětim

Studentky VOŠ, které se podílejí na projektu Zmizelí sousedé,

navštívily spolu s ostatními studenty 2. ročníků SOP o víkendu

7. - 8. května 2011 Koncentrační tábor Osvětim - Auschwitz.

"Dne 7.5. 2011 ve 21.00hod. se skupina 12 studentů pod vedením

Mgr. Dany Vlkové sešla na Hlavním nádraží v Praze směr Polsko - Osvětim.

Tato skupina byla odhodlaná vyslechnout smutné příběhy z místa, které bylo

největším nacistickým koncetračním a vyhlazovacím táborem, založeném

na Himmlerův rozkaz 27. dubna 1940.

Sešli jsme se v dobré náladě, s touhou dozvědět se více informací a pocítit

nepopsatelné a nesdělitelné. Cesta ve vlaku rychle ubíhala a v tu chvíli jsme 

nepřemýšleli nad místem, kam míříme.

Již kolem páté hodiny jsme vystoupili z vlaku do chladného rána, hledajíc teplo.

Až později při prohlídce tábora mne myšlenky vedly k tomu, že zima, kterou jsem 

poci'tovala, vlastně nebyla žádnou zimou v porovnání s tím, v jakých podmínkách

tu lidé žili během války.

Začali jsme vlastní prohlídkou bez průvodce, protože ten byl objednán až

na odpolední hodinu. Procházeli jsme pod branou s nápisem známým

"Arbeit macht frei", pod kterou procházelo a vlastně stále prochází nevyčíslitelné

množství lidí. Procházeli jsme jednotlivé bloky, které ve slunečném dni nepůsobily

tak temně, to teprve později, za účasti průvodce a jeho podrobného výkladu.

S průvodcem jsme prošli téměř všechny bloky v Auchwitz I, který byl v té době 

zřízen jako první v areálu bývalých kasáren. Nejvíce na mne zapůsobil

nepopsatelný pocit při procházení Bloku č. 11 známým jako blok smrti.

V tomto bloku SS příslušníci umisťovali vězně z celého tábora, které Gestapo

podezřívalo z plánování útěku, vzpoury nebo udržování kontaktu s vnějším světem.

Na druhé straně města jsme s průvodcem prošli rozsáhlý vyhlazovací tábor

Auschwitz II - Birkenau (Březinka), který je největším v komplexu Auschwitz,

ale i největším vyhlazovacím táborem 2. světové války vůbec.

Po celém dni putování po Auschwitz jsem procházela Bránou smrti ven do svobody

s nepřítomným výrazem a tolika otázkami, jak jen bylo toto všechno možné..."

Denisa Korešová, 2B SOP